Díky

Tahle karta, vznikla proto, aby jste na mě tak rychle nezapomněli:) Můžete si mě přilepit na ledničkuk, skříń nebo klidně i na záchod:), hlavně když si na mě někdy vzpomenete. Budu potřebovat vaši podporu, a moc si cením všeho, co už bylo pro mě vykonáno. Začínám si říkat, jestli si to vůbec zasloužím a pomalu mi dochází, že s důvěrou a podporou přichází také zodpovědnost. Takže díky všem přátelům a moji skvělé rodině (té pokrevní i té co jsem získala v Kristu), kteří stojí při mě, dělejte to i dál prosím. Děkuji Michalovi Klusovi a jeho rodině, že mě ve všem dobrém podporují a stojí za mnou, děkuji tobě Luci, za to že ses také stala součástí mé rodiny a vám všem které nejmenuji, protože dobře víte, jak vás mám ráda co pro mě znamenáte děkuji taky. A Adame Sabelo, tobě děkuji za vytvoření téhle karty, jsi můj bratr a moc si tě vážím. Krásné svátky všem, a největší DÍKY tobě Pane, že ses narodil!

Hračky pro Afriku

Tak, čas vánoční se kvapem blíží a tím pádem i doba mého odjezdu. Až pojedu, bude už sice po Vánocích, ale to neznamená, že děti v Tanzanii by je nemohly mít tak trochu opožděně. Proto jsem se rozhodla, že celý  kufr bude sloužit jako jedno velké hračkářství. A tak prosím všechny, kteří při vánočním úklidu  našli ve skříni již dávno zapomenuté hračky, předejte se dál a nechte, aby z nich měli radost maličcí v Africe. Nejlepší jsou malé, lehké hračky, nejlépe neplyšového charakteru:). Autíčka, panenky, nafukovací míče a gumová zvířátka..ti všichni jsou vítání na cestu do teplých krajin. Hračky můžete dávat přímo mě, nebo na faru SCEAV Třinec tzn´. náš milý Hutník:) Předem všem díky. Vaše Kouna

A tak se dějí zázraky...

Když jsem přijela do Afriky, bylo mi něco málo přes dvacet. Drsná a nelítostná v mnoha směrech, přirozený koloběh- silnější přežije, chutnala hořkosladce a já si tu zemi zamilovala. Byla jsem dobrovolná zdravotní sestra. Co v mládí uvidíš, to už do stáří nezapomeneš. Umírající děti s nafouknutými bříšky, lidi, nakažené zákeřnými pohlavními chorobami, umírající v bolestech, zbavení rozumu i vlastního já, znetvoření, poznamenaní. Neměli jsme dost léků, lékařů ani sester. Co jsme mohli dělat? Zmírňovat bolesti, pohladit po tváři, chytit za ruku. Každý den se vrhat do nerovného souboje s chudobou a bídou…matkami smrtelných nemocí. A my se vrhali.

Afrika…to je slzy a smích, horko i chlad pronikající do morku kostí, Ona je něžná a divoká, drzá i ostýchavá jako panna o svatební noci. Stává se pro své děti milující matkou i přísně trestajícím otcem. Afrika je plná divokých zvířat, západů i východů slunce co dokážou vyrazit dech, vůní, které nikde jinde neucítíš. Afrika je prostě Afrikou. A i když miluji svou vlast, miluji i tuto divotvornou zemi uhnětenou z černé hlíny.

Tohle jsem napsala před více než čtyřmi lety. V té době jsem začala bakalářské studium v oblasti porodnictví a takto se mi začínal splňovat můj první životní sen. Od začátku to bylo úzce spojeno s touhou vykonávat tuto profesi v Africe. Tehdy to byly jen sny mladé holky. Už od prvního ročníku na střední škole jsem věděla, že právě toto chci v životě dělat, a přestože jsem sama nevěřila, že se to podaří, vidím Boží ruku v každém z rozhodujících okamžiků. A tak Bůh může i na hloupé, hříšné holce, jakou jsem já, ukázat, jak mocným a velkým Bohem je a že se zázraky dějí každý den. Nyní, po mnoha letech, stojím na začátku cesty. Díky Jeho dobrotě se můžu pomalu balit k odletu do Tanzanie. Chystám se půl roku pracovat jako porodní bába v nemocnici v Haydom. Tahle příležitost přišla ve chvíli, kdy má víra, že se sen o Africe splní, už skomírala. A nakonec to je příležitost, která daleko převyšuje mé vlastní plány, protože v oblasti, kde jedu, se nachází působiště projektu DĚTI AFRIKY, na kterém spolupracuji a díky tomu tak budu moci pomoci k ještě účinnější spolupráci. Mou největší touhou není, abych si splnila vlastní sny, ale abych v srdci Afriky mohla sloužit našemu mocnému Bohu, abych Mu dělala čest a abych nezklamala ani Jeho ani lidi, kteří mě díky své srdečnosti a štědrosti doslova posadili do letadla směřujícího do Tanzanie. Moc děkuji všem těm, kteří mě svými modlitbami budou i nadále přinášet před Boží trůn a já budu ve chvílích slabosti moci cítit jejich podporu. A tak věřím, že cokoli na mě čeká v Africe nebo cokoli čeká na vás zde nebo kdekoli jinde na světě, bude vykonáno díky a kvůli Ježíši.