A tak se dějí zázraky...

Když jsem přijela do Afriky, bylo mi něco málo přes dvacet. Drsná a nelítostná v mnoha směrech, přirozený koloběh- silnější přežije, chutnala hořkosladce a já si tu zemi zamilovala. Byla jsem dobrovolná zdravotní sestra. Co v mládí uvidíš, to už do stáří nezapomeneš. Umírající děti s nafouknutými bříšky, lidi, nakažené zákeřnými pohlavními chorobami, umírající v bolestech, zbavení rozumu i vlastního já, znetvoření, poznamenaní. Neměli jsme dost léků, lékařů ani sester. Co jsme mohli dělat? Zmírňovat bolesti, pohladit po tváři, chytit za ruku. Každý den se vrhat do nerovného souboje s chudobou a bídou…matkami smrtelných nemocí. A my se vrhali.

Afrika…to je slzy a smích, horko i chlad pronikající do morku kostí, Ona je něžná a divoká, drzá i ostýchavá jako panna o svatební noci. Stává se pro své děti milující matkou i přísně trestajícím otcem. Afrika je plná divokých zvířat, západů i východů slunce co dokážou vyrazit dech, vůní, které nikde jinde neucítíš. Afrika je prostě Afrikou. A i když miluji svou vlast, miluji i tuto divotvornou zemi uhnětenou z černé hlíny.

Tohle jsem napsala před více než čtyřmi lety. V té době jsem začala bakalářské studium v oblasti porodnictví a takto se mi začínal splňovat můj první životní sen. Od začátku to bylo úzce spojeno s touhou vykonávat tuto profesi v Africe. Tehdy to byly jen sny mladé holky. Už od prvního ročníku na střední škole jsem věděla, že právě toto chci v životě dělat, a přestože jsem sama nevěřila, že se to podaří, vidím Boží ruku v každém z rozhodujících okamžiků. A tak Bůh může i na hloupé, hříšné holce, jakou jsem já, ukázat, jak mocným a velkým Bohem je a že se zázraky dějí každý den. Nyní, po mnoha letech, stojím na začátku cesty. Díky Jeho dobrotě se můžu pomalu balit k odletu do Tanzanie. Chystám se půl roku pracovat jako porodní bába v nemocnici v Haydom. Tahle příležitost přišla ve chvíli, kdy má víra, že se sen o Africe splní, už skomírala. A nakonec to je příležitost, která daleko převyšuje mé vlastní plány, protože v oblasti, kde jedu, se nachází působiště projektu DĚTI AFRIKY, na kterém spolupracuji a díky tomu tak budu moci pomoci k ještě účinnější spolupráci. Mou největší touhou není, abych si splnila vlastní sny, ale abych v srdci Afriky mohla sloužit našemu mocnému Bohu, abych Mu dělala čest a abych nezklamala ani Jeho ani lidi, kteří mě díky své srdečnosti a štědrosti doslova posadili do letadla směřujícího do Tanzanie. Moc děkuji všem těm, kteří mě svými modlitbami budou i nadále přinášet před Boží trůn a já budu ve chvílích slabosti moci cítit jejich podporu. A tak věřím, že cokoli na mě čeká v Africe nebo cokoli čeká na vás zde nebo kdekoli jinde na světě, bude vykonáno díky a kvůli Ježíši.