Mvua

Prší několik dní. Ze svého okna mám skrze větve stromů výhled do rozlehlého údolí a tam, kde před pár dny byly jen kaluže, jsou  teď jezera. Cesty doslova tečou a všichni bílí sedí s více či méně otrávenými výrazy doma u oken a přejí si, aby to už konečně přestalo. Přece nezaplatili tolik proto, aby seděli na zadku a čekali, až přestane pršet. Některým zase vadí, že neschne prádlo, a že pověšením do na šňůru jen docílili toho, že je vypráno několikrát za den. A jiní zase s pokřiveným úsměvem obhlížejí boty celé od červeného bláta a kalhoty, které jsou až ke kolenům poznamenané prostou cestou do práce. Ale jsou tady i takoví, kteří tady žijí už delší dobu a Tanzanii si zamilovali natolik, že se stala jejich domovem. Ti vesele obhlížejí úrodu na zahradě a odpoledne jdou s přáteli hrát fotbal a nic jim nevadí, že přijdou od hlavy až k patě pokrytí vrstvou špíny.

A právě tihle lidé mají můj obdiv. Zjistili totiž, co déšť znamená pro Afriku. Nesnaží se nachytat opálení nebo vyhřát zmrzlé evropské kosti. Vědí, že každý domorodec, který ráno vstává a slyší bušení deště do plechové, dřevěné nebo palmové střechy, vstává s úsměvem. Že jejich bosým nohám nevadí bláto ani se neshánějí po deštníku při prvních kapkách. Tady totiž déšť znamená život. Všechno se mění. Celá země kvete, roste a zpívá. Ptáci jsou tak barevní a tak hlasití, že někdy musím strčit hlavu pod polštář, abych mohla spát ještě o něco déle. Když je déšť, jsou také plné studny, je úroda na polích, bude co jíst, co prodávat. Je to radost, když Bůh sešle déšť pro horkou Afriku.

A tak i já se snažím radovat. Z toho, že mi teče sprcha a splachuje záchod, z toho jak vidím, že mi za oknem nádherně rozkvetl podivný fialový keř, z toho že až půjdu do vesnice koupit pár banánu a moje oblíbené mango budu mít nohy špinavé až ke kolenům. Co na tom záleží, teď jsem v Africe a měla bych se radovat z toho, z čeho se radují oni. Snad se mi to podaří, snad mi Pán dovolí prožít každý den jako by byl dalším zázrakem, což skutečně je, jen my na to někdy zapomínáme. Stejně jako zapomínáme na to, že déšť není jen další otravná překážka při cestě do školy, do práce nebo do kina, ale že je to životodárný zázrak všedního dne.